ČR začala zavádět represivní opatření vůči nekompletně očkovaným dětem před 17 lety. Proč?

Omezování přístupu nekompletně očkovaných dětí do dětských kolektivů je v České republice „výdobytkem“ posledních 17, resp. 15 let. Děje se tak navzdory tomu, že většina evropských zemí ani žádný z našich sousedů své nekompletně očkované děti z kolektivů nevyčleňuje. A děje se tak i navzdory tomu, že pro takovéto opatření neumí zákonodárci, potažmo Ministerstvo zdravotnictví, předložit jediný rozumný důvod. Do roku 2001, resp. 2003, mohly nekompletně očkované děti úplně všude. Žádné problémy nebo lokální epidemie z toho prokazatelně nikdy nebyly. Kdo si to tedy celé vymyslel a proč dnes nekompletně očkované děti téměř nikam nemohou?

V článku se dozvíte, že:

  • do roku 2000 nebyly nekompletně očkované děti z kolektivů vyčleňovány
  • podmínka očkování pro přijímání do mateřských škol byla zavedena v roce 2001
  • podmínka očkování pro účast na školách v přírodě a zotavovacích akcích přibyla v roce 2003
  • zákonodárci nutnost zavedení podmínky očkování ničím neodůvodnili
  • odůvodnit to neumí ani Ministerstvo zdravotnictví, pouze se snaží si důvody vymyslet
  • zůstává otázka, proč zákonodárci řešili problém, který v praxi vůbec neexistoval

 

Dle současné právní úpravy nemohou být přijaty do mateřské školy nekompletně očkované děti mladší 5 let, zatímco v 5 letech již do ní musí povinně a nikomu najednou nevadí, že se pohybují v úplně stejných kolektivech, které před nimi musely být 17 let důsledně chráněny. O rok později pak nekompletně očkovaní školáci nemohou jet se svými spolužáky na školu v přírodě a také na některé školní akce, i když spolu děti očkované i neočkované sedí po celý školní rok v jedné třídě, chodí do stejné jídelny, navštěvují stejnou tělocvičnu, družinu apod. Nemohou jet také o prázdninách na některé tábory a sportovní soustředění. Za jakých podmínek a kam jet mohou a kam naopak nemohou a jak je to s přístupem do mateřských škol se dočtete v článku spolku Poočkování, z. s. Absurdita represivních opatření vůči nekompletně očkovaným dětem v ČR.

Nutno podotknout, že nekompletně očkované děti přitom nejsou jen děti zcela neočkované, ale často se jedná o děti, kterým chybí i jen jedno očkování (např. žloutenka typu B, kdy mají naočkován Pediacel), případně všechna základní očkování mají, ale již nejsou v 5, resp. 10 letech přeočkované.

V roce 2001 nabyl účinnosti zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, který zavedl podmínku očkování pro přijímání dětí do mateřských škol a jeslí. Novelou tohoto zákona v roce 2003 pak přibyla podmínka očkování na školy v přírodě a zotavovací akce.

Jak vyplývá z následujícího přehledu, do roku 2000 nebyly nekompletně očkované děti z kolektivů vyčleňovány vůbec, platný zákon č. 20/1966 Sb., o péči a zdraví lidu, toto vůbec neřešil. V roce 2001 nabyl účinnosti zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, který zavedl podmínku očkování pro přijímání dětí do mateřských škol a jeslí. Novelou tohoto zákona v roce 2003 pak přibyla podmínka očkování na školy v přírodě a zotavovací akce. Tento stav trval až do roku 2017, kdy byla novelou školského zákona zavedena povinná účast v posledním roce předškolního vzdělávání v mateřských školách a zároveň novelou zákona o ochraně veřejného zdraví bylo výslovně stanoveno, že podmínka očkování se nevztahuje na zařízení, do nichž je docházka povinná. Tím byla absurdita současného právního stavu završena.

 

Vyvoj represi vuci nekompletne ockovanym detem v ceskem zakonodarstvi legenda

 

Jak došlo ke změně zákona

Proč je ta či ona právní úprava nezbytná, by měla vždy vysvětlit a náležitě odůvodnit tzv. důvodová zpráva ke každému zákonu. Zjistili jsme však, že v případě zavedení podmínky očkování jak pro přijímání do mateřských škol, tak později pro účast na školách v přírodě a zotavovacích akcích tomu tak nebylo a důvěryhodně to neumí vysvětlit ani Ministerstvo zdravotnictví.

Proč je ta či ona právní úprava nezbytná, by měla vždy vysvětlit a náležitě odůvodnit tzv. důvodová zpráva ke každému zákonu. Zjistili jsme však, že v případě zavedení podmínky očkování jak pro přijímání do mateřských škol, tak později pro účast na školách v přírodě a zotavovacích akcích tomu tak nebylo a důvěryhodně to neumí vysvětlit ani Ministerstvo zdravotnictví.

S účinností od 1. ledna 2001 vznikl již zmiňovaný zcela nový zákon o ochraně veřejného zdraví č. 258, který poprvé vyčlenil nekompletně očkované děti z dětských kolektivů, kdy zavedl podmínku očkování pro přijetí dětí do jeslí a předškolních zařízení. Tuto podmínku v důvodové zprávě zákonodárci odůvodnili takto: „K zamezení šíření infekčních onemocnění v nejmladší populaci se ukládá osobám provozujícím jesle a mateřské školy nepřijímat neočkované dítě s výjimkou dítěte s trvalou kontraindikací nebo dítěte proti nákaze imunního.“ (důvodová zpráva str. 94).

Zákon tedy definoval podmínku očkování pro přijetí dětí do jeslí a předškolních zařízení, avšak pro školy v přírodě a zotavovací akce nic takového nevyžadoval. Postačovalo pouze, aby bylo dítě zdravotně způsobilé k účasti na akci, nejevilo známky akutního onemocnění a ve 14 kalendářních dnech před odjezdem do školy v přírodě nebo na zotavovací akci nepřišlo do styku s fyzickou osobou nemocnou infekčním onemocněním nebo podezřelou z nákazy a není mu nařízeno karanténní opatření.

Původní znění zákona č. 258/2000 Sb.:

§ 9
Podmínky účasti dětí ve škole v přírodě a na zotavovací akci
(1) Základní škola a předškolní zařízení může na školu v přírodě vyslat jen dítě, které
a) je zdravotně způsobilé k účasti na ní,
b) nejeví známky akutního onemocnění (například horečky nebo průjmu), a
c) ve 14 kalendářních dnech před odjezdem do školy v přírodě nepřišlo do styku s fyzickou osobou nemocnou infekčním onemocněním nebo podezřelou z nákazy ani mu není nařízeno karanténní opatření.
(2) Pořádající osoba může na zotavovací akci přijmout jen dítě, které splňuje požadavky stanovené v odstavci 1.
(3) Zdravotní způsobilost dítěte posuzuje a posudek vydává praktický lékař pro děti a dorost, který dítě registruje. Skutečnosti uvedené v odstavci 1 písm. b) a c) potvrzuje v písemném prohlášení zákonný zástupce dítěte; toto potvrzení nesmí být starší než jeden den. Posudek o zdravotní způsobilosti dítěte a písemné prohlášení předloží zákonný zástupce pořádající osobě, vysílající základní škole nebo předškolnímu zařízení.

§ 50
Jesle nebo předškolní zařízení mohou přijmout pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci.

Podmínku očkování také na školy v přírodě a zotavovací akce přinesl až o téměř 3 roky později s účinností od 1. října 2003 zákon č. 274/2003 Sb., zákon, kterým se mění některé zákony na úseku ochrany veřejného zdraví. Tímto zákonem došlo mimo jiné také k novele původního zákona č. 258/2000 Sb., kdy v § 9 odst. 1 se na konci písmene a) doplnily slova “a podrobilo se stanoveným pravidelným očkováním nebo má doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci”.

Nutnost být očkován také na školy v přírodě a zotavovací akce odůvodnili tehdejší zákonodárci takto: „Platná právní úprava vyloučila z velkých kolektivů neočkované děti pouze pro případ přijetí do jeslí (pozn. redakce: ze znění zákona vyplývá, že nebyly myšleny jen jesle, ale i předškolní zařízení). Novelou se vylučují neočkované děti, které mohou být zdrojem infekčního onemocnění či vzniku nebo hrozby epidemie takového onemocnění, i ze zotavovacích akcí, a to pro jejich kolektivní povahu.“ (důvodová zpráva str. 84)

Žádné další zdůvodnění a ani žádná data v důvodových zprávách nenalézáme. Pokud do roku 2000 mohly mateřské školy navštěvovat i nekompletně očkované děti, do roku 2003 mohly jezdit na školy v přírodě i nekompletně očkovaní školáci a od roku 2001, resp. 2003, to již nebylo možné, předpokládali jsme, že pro tento výrazně represivní krok existují závažné epidemiologické důvody, které zákonodárci v důvodové zprávě uvedou namísto fádního „neočkované děti mohou být zdrojem infekčního onemocnění.“ Očekávali jsme, že zákonodárci předloží jasná data dokazující, že nekompletně očkované děti způsobily svým pobytem v mateřské škole, resp. na škole v přírodě epidemie očkováním preventabilních infekcí. Nic takového však zákonodárci nepředložili.

 

Neuspokojivá zdůvodnění Ministerstva zdravotnictví

Z jakého důvodu byla tedy zavedena podmínka řádného očkování pro přijetí dětí do mateřských škol? Proč byl do našeho právního řádu zanesen požadavek očkování na školy v přírodě a zotavovací akce? Jaký je z hlediska požadavku na statut očkování rozdíl mezi školou v přírodě a např. lyžařským výcvikem? Na školu v přírodě totiž dle platné legislativy nemohou nekompletně očkovaní školáci nikdy, na lyžařský výcvik (zotavovací akce) za určitých podmínek podle počtu dětí a dní případně ano.

S těmito dotazy jsme se obrátili na 5 náhodně vybraných krajských hygienických stanic, jakožto na kontrolní orgán na úseku ochrany veřejného zdraví. Všechny KHS se „vzácně“ shodly a náš dotaz postoupily Ministerstvu zdravotnictví, odkud se nám dostalo zejména již notoricky známých floskulí, ale také několika překvapivých informací.

Ministerstvo zdravotnictví mj. tvrdí, že:

  • počet dětí a délka trvání akcí byl stanoven na základě principu posuzování zdravotního rizika ve vztahu k možnému šíření nákazy;
  • děti 1. stupně základní školy nejsou s ohledem na očkovací kalendář ještě dostatečně proočkovány, proto nemohou jet na školu v přírodě (!);
  • pouze děti očkované v souladu s očkovacím kalendářem zajistí odpovídající kolektivní imunitu pro všechny děti.

„…školy v přírodě se účastní převážně děti 1. stupně základní školy tzn. děti mladší, které nejsou s ohledem na očkovací kalendář ještě dostatečně proočkovány, čímž roste riziko možného přenosu nákazy v kolektivu, a dále škola v přírodě není součástí výchovně vzdělávacího programu – povinné školní docházky. Oproti tomu lyžařského výcviku se účastní děti 2. stupně základní školy tzn. děti starší a tato aktivita je součástí výchovně vzdělávacího programu – výuky tělesné výchovy, což je součást povinné školní docházky. Povinnost přijímat do mateřských škol, na zotavovací akce pro děti a školy v přírodě pouze děti, které jsou očkovány v souladu s očkovacím kalendářem, vychází z potřeby zajistit odpovídající kolektivní imunitu pro všechny děti, a to včetně dětí, které nemají ještě dostatečně vyvinutý imunitní systém a dětí, které se nemohou podrobit očkování pro trvalou zdravotní kontraindikaci. V případě zotavovacích akcí a škol v přírodě k tomu ještě přistupuje pobyt mimo domov, často spojený s fyzickou a psychickou zátěží, na kterou nemusí být děti dostatečně adaptované. Toto vše jsou skutečnosti, které svou podstatou vytvářejí rizikové prostředí pro šíření infekčních nemocí.“

z odpovědi Ministerstva zdravotnictví

Na školy v přírodě tedy podle vysvětlení MZ nemohou jet děti na prvním stupni základní školy proto, že ještě nejsou dostatečně proočkovány. Podmínka očkování však platí i pro děti na druhém stupni základní školy. Dále lyžařský výcvik je údajně něco jiného, protože je součástí výuky tělesné výchovy, což je součást povinné školní docházky. Odpovědi na otázku, jaký je z hlediska zmiňovaného rizikového prostředí (pobyt mimo domov, fyzická a psychická zátěž) rozdíl mezi školou v přírodě a lyžařským výcvikem u dětí na druhém stupni základní školy, protože není výjimkou situace, kdy nekompletně očkované děti v 7. třídě mohou jet na lyžařský výcvik, ale v 8. třídě na školu v přírodě nikoli, jsme se nedozvěděli. Zrovna tak nám není známo, jak souvisí počet dětí a délka trvání akce s možným šířením nákazy. Je možné předem vědět, zda je dítě při odjezdu na začátku nebo na konci případné inkubační doby infekčního onemocnění?

Z výše uvedených vyjádření však není vůbec jisté, zda nám přišla z MZ dostatečně fundovaná odpověď. Některé informace ve výše uvedené odpovědi jsou více než zarážející. Jak je možné, že ministerstvo tvrdí, že školáci na prvním stupni nejsou s ohledem na očkovací kalendář ještě dostatečně proočkovány, když v tomto věku mají již splněnou naprostou většinu očkování uložených vyhláškou a z povinného očkovacího kalendáře je čeká už jen jedno přeočkování proti čtyřem infekcím v 10 letech? Na pracovníky Ministerstva zdravotnictví to vůbec nevrhá dobré světlo.

Pokoušeli jsme se poté i mimo oficiální dotazy zjistit, zda se v předchozích 10-15 letech před touto novelou udál v praxi alespoň jeden jediný prokázaný případ, kdy nějaké nekompletně očkované dítě opravdu zavleklo do školky či na školu v přírodě infekci, která následně způsobila lokální epidemii. Nikdo z odborníků ani učitelů si ale žádný takový případ nevybavuje, nepamatuje a nedokáže jej určit. Ministerstvo zdravotnictví na žádný takový případ na obhajobu svého postoje také neodkázalo. Jaké důvody tedy vedly zákonodárce ke zcela nepodloženým novým obavám v letech 2001 a 2003 a proč represemi základních lidských práv dětí a rodičů řešil problém, který v praxi vůbec neexistoval, to se asi už nikdy nedozvíme.

 

Co s tím?

Z výše uvedeného je zřejmé, že ani Ministerstvo zdravotnictví nemá na obhajobu současného absurdního represivního stavu v rukách vůbec nic a nové vedení ministerstva tak má v podstatě jen tři možnosti:

  • buď bude nadále hledat a obhajovat trapná zdůvodnění, proč je nezbytně nutné právě v České republice bránit nekompletně očkovaným dětem chodit do školky a jezdit na školy v přírodě a snižovat tak důvěru v očkování ještě více, než je tomu nyní;
  • nebo poprvé přizná, že všechny tyto represe vůči nekompletně očkovaným dětem jsou pouze nástrojem, jak donutit rodiče k očkování a o žádnou ochranu dětí ve školce a ochranu dětí na školách v přírodě a táborech se ve skutečnosti nejedná a také vůbec nikdy nejednalo;
  • nebo se výzvám neziskových organizací a mnohých rodičů mužně postaví a nesmyslná omezení zruší (jak se o to ostatně již 2x pokusil Senát PČR), a to dříve, než bude Česká republika k případné nápravě vyzvána Evropským soudem pro lidská práva, kde již na svůj verdikt čeká šestice českých případů.

Loňské zavedení povinné předškolní docházky pro 5 leté děti, a to bez ohledu na stav očkování, veřejnosti jasně ukazuje, jak to s tou nutností chránit kolektiv mateřských škol před nekompletně očkovanými dětmi vlastně je. A skutečnost, že žádný český úřad nemá ani ponětí, kolik nekompletně očkovaných předškoláků ve školkách teď je, snad není třeba už ani více komentovat. Hovoří to totiž samo za sebe dostatečně výmluvně.

 

Související: