Před Evropským soudem pro lidská práva stojí 6 stížností proti České republice kvůli očkování

Před téměř pěti lety dorazila k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP) první stížnost proti České republice kvůli očkování, která byla během dvou let následována dalšími pěti případy. V současné chvíli tak na své rozhodnutí čeká ve Štrasburku šestice českých případů, které se odvolávají na porušení  Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod Českou republikou. Kdy bude ESLP rozhodovat zatím není známo.

První stížnost podal otec, kterému byla udělena pokuta z důvodu, že odmítl v roce 2003 očkovat své děti ve věku 13 a 14 let proti dětské přenosné obrně, žloutence typu B a tetanu, jak určovala tehdejší vyhláška. Ostatní stížnosti byly podány jménem dětí a týkaly se nepřijetí těchto dětí do mateřské školy pro nesplnění podmínky povinného očkování. Některé z dětí nebyly očkovány vůbec, některým chyběla jen část očkování, jak ukazuje následující přehled.

Podrobnosti k jednotlivým případům jsou k dispozici ve francouzštině na webových stránkách Evropského soudu pro lidská práva. Některým případům se věnovala také česká média:

• Školka nepřijala neočkované děti, matky se kvůli tomu soudí (Brožík, Dubský – iDNES)
• Zpráva o jednání a rozsudcích Krajského soudu v Hradci Králové (Brožík, Dubský – komentář právního zástupce)
• Žádné očkování, žádná školka. Ústavní soud potvrdil očkovací povinnost  (Roleček – ČT)
• Prokopa nevzali do školky kvůli chybějícímu očkování. Podpořte jeho zastoupení u ESLP!  (Roleček – Liga lidských práv)

V září 2015 informoval Evropský soud pro lidská práva vládu ČR o podaných stížnostech proti České republice a zároveň vládu vyzval, aby se k přijatelnosti a odůvodněnosti těchto stížností vyjádřila. Současně také umožnil zaslat tzv. Amicus curiae i spolkům se zájmem na výsledku soudního sporu. Možnosti zaslat své stanovisko k vnitrostátním okolnostem povinného očkování a jeho represivního vynucování využila Společnost pacientů s následky po očkování a Rozalio.

Amicus curiae Společnosti pacientů s následky po očkování
Zpráva Rozalio pro Evropský soud pro lidská práva

Za pozornost stojí nejen samotné vyjádření zájmových spolků, za které si pro své „šlápnutí na kuří oko“ vysloužily kritiku od předsedkyně OSPDL, ale zejména pak argumentace české vlády a její obhajoba, proč je nezbytně nutné právě v České republice vylučovat nekompletně očkované děti z dětských kolektivů, i když žádný z našich sousedů toto opatření k ochraně veřejného zdraví nepotřebuje a nekompletně očkované děti z dětských kolektivů nevylučuje.

Stanovisko české vlády k šestici případů u ESLP

Vláda se ve svém téměř 70 stránkovém stanovisku, které má naše Iniciativa k dispozici, opírá zejména o obsáhlé společné stanovisko České vakcinologické a České pediatrické společnosti k povinnému očkování a rozsahu očkování v České republice. Hlavní linku obhajoby represivních opatření tvoří přesvědčení vlády, že „nepřijetí dítěte do mateřské školy nelze hodnotit jako sankci, nýbrž jako preventivní opatření směřující k ochraně dětského kolektivu před vznikem a šířením infekčních nemocí.“

Vláda dále v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/14 považuje očkování dítěte před jeho přijetím do mateřské školy za akt sociální solidarity a naopak nepodrobení se očkování vnímá jako sociální nespravedlnost.

V souvislosti s výše uvedeným nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/14 a rovněž i nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/14 upozorňujeme čtenáře na odlišná stanoviska k těmto nálezům soudkyně Ústavního soudu Kateřiny Šimáčkové. Kritizuje v nich oba nálezy a velmi precizně analyzuje právní stav povinného očkování spolu s represemi na jeho vynucení se závěrem, že je protiústavní. Stanoviska si přečtěte zde a zde.

Ve světle těchto mnoho let veřejnosti předkládaných argumentů je pak těžko pochopitelné a zejména těžko věrohodně zdůvodnitelné následné zavedení povinné předškolní docházky pro všechny pětileté děti – včetně těch neočkovaných. Považujeme za skandální, že tehdejší vláda České republiky premiéra Bohuslava Sobotky pod taktovkou Ministerstva zdravotnictví pod vedením Svatopluka Němečka (oba ČSSD) odeslala Evropskému soudu pro lidská práva takové stanovisko v únoru 2016, když již v říjnu 2015 hovořila ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová (rovněž ČSSD) o tom, že by se povinného předškolního vzdělávání v mateřských školách měli účastnit i děti neočkované.

Jsme přesvědčeni, že Česká republika žádnou skutečnou ochranu zdraví dětí v dětských kolektivech svými represemi nesleduje a ve svém vyjádření proto lhala představitelům ESLP a jeho soudcům. Přímým důkazem toho je právě nová legislativa České republiky umožňující pětiletým nekompletně očkovaným dětem vstup do mateřských škol. Pokud by České republice skutečně šlo o ochranu zdraví dětí v dětských kolektivech (a nikoli o trestání rodičů), nemohla by do svého právního řádu přijmout takový právní předpis, který je v přímém rozporu s jejími vlastními předchozími argumenty.

Vláda ve svém stanovisku ESLP zjevně lhala nebo minimálně sdělovala polopravdy nejen v této základní tezi, ale i v některých dalších otázkách. Za všechny uveďme pár příkladů:

• vláda rozhodně pravidelně nezveřejňuje zápisy z jednání poradního orgánu MZ Národní imunizační komise, jak ve stanovisku uvádí – za poslední dva roky jsou zveřejněny pouhé 4 zápisy
• Vláda uvádí, že ve zpravodaji Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) č. 2/2015 stojí, že „naprostá většina reakcí, které byly hlášeny jako podezření na nežádoucí účinky vakcín během roku 2014, byly očekávané reakce již popsané v souhrnu informací o daném léčivém přípravku. Nejčastěji se jednalo o různé reakce v místě podání vakcíny.“ Dále uvádí, že výskyt nežádoucích účinků je velmi nízký. Vláda však již nezmiňuje, že ve stejném zpravodaji SÚKL ohlašuje možnou souvislost očkování hexavakcínou s narušením psychomotorického vývoje, dále že SÚKL varuje před simultánním podání vakcín a rovněž vláda „zapomněla“ uvést, že ředitel SÚKL ve své prezentaci v Poslanecké sněmovně v lednu 2015 uvedl, že podhlášenost nežádoucích účinků očkování je alarmující a dochází k hlášení pouhých 1 – 2 % případů (prezentace ředitele SÚKLu ke stažení).
• vláda vyzdvihuje zřízení a poslání Pracovní skupiny pro problematiku očkování coby „širokou platformou k diskusi odborníků a veřejnosti ke strategii očkování v České republice, jejímž posláním je připravit návrh komplexního řešení problematiky očkování.“ Skutečnost však byla (a pozdější praxe to jen potvrdila) úplně jiná – pracovní komise se za dobu svého 2,5 letého působení sešla pouze 5x, přičemž zápis z posledního jednání nebyl ani zveřejněn. O výsledcích komise není ani vidu ani slechu.
• vláda v únoru 2016 uvádí, že „Ministerstvo zdravotnictví intenzivně pracuje na přípravě zákona upravujícího odškodnění zdravotní újmy způsobené povinným očkováním“ a absenci odškodňovacího fondu svádí na legislativní vakuum vytvořené novým občanským zákoníkem v roce 2014. Ani po dvou letech se situace nezměnila a odškodňovací fond chybí. O intenzivní práci MZ na odškodňovacím fondu si po dvou letech můžeme nechat leda tak zdát. Přes nařizování povinnosti očkovat se za vážné následky způsobené očkováním MZ nechce postavit.

Není známo, kdy bude ESLP o českých případech rozhodovat. Na základě žádosti vlády však bude ESLP pravděpodobně všech šest případů projednávat společně. Rozhodnutí ESLP nebude mít dopad jen na situaci v České republice, ale dá signál také ostatním evropským zemím, jak chápe vylučování nekompletně očkovanch dětí z kolektivů ve vztahu k dodržování Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Související:

• Absurdita represivních opatření vůči nekompletně očkovaným dětem v ČR
• Odlišné stanovisko soudkyně Kateřiny Šimáčkové k výroku i odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/14
• Odlišné stanovisko soudkyně Kateřiny Šimáčkové k výroku i odůvodnění nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. Pl. ÚS 19/14