Spalničky v Evropě byly vždycky

Spalničky už několikátým rokem hýbou nejen naší zemí, ale celou Evropou i Amerikou. V médiích stále dokola slýcháme hesla o nezodpovědných rodičích, kteří odmítají očkování u svých dětí. Na důvody odkládání nebo odmítání očkování a zkušenosti s nežádoucími reakcemi po předchozím očkování se těchto rodičů nikdo neptá. Média i politici házejí vinu za šíření spalniček na nekompletně očkovaná batolata a jejich rodiny, aniž by se vůbec zamysleli nad tím, zda jsou jejich tvrzení vůbec něčím podložená.

Nepozastavují se vůbec nad tím, že velká část nakažených spalničkami jsou v dětství očkovaní dospělí. Zapomínají totiž na klíčový fakt, že očkování proti spalničkám není natolik účinné, aby dokázalo ochranit očkované až do konce života, tak jako přirozeně prodělané onemocnění. Odhady trvání ochrany po očkování proti spalničkám jsou různé, pohybují se v rozmezí 10 – 30 let.

Případy spalniček ve fakultní nemocnici Motol nebo v samotné Poslanecké sněmovně jsou toho důkazem. Dospělí jsou čím dál méně chráněni. Navíc předpovědi ukazují, že výskyt spalniček se nebude snižovat ani při vysoké proočkovanosti dětské populace. Skutečné epidemie spalniček mají totiž teprve přijít.

Není totiž možné, aby břímě ochrany celé populace proti spalničkám nesly jenom děti, které mají být podle našich politiků a represivních zákonů povinně naočkovány dvěma dávkami trojvalentní vakcíny proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Dětská populace nedokáže ochránit několik miliónů dospělých, kterým čím dál více klesá ochrana proti spalničkám navozená očkováním v dětství.

Spalničky v Evropě

Podle statistik WHO spalničky z Evropy nikdy nezmizely. Po zahájení očkování na konci 60. let a díky vysoké proočkovanosti se sice jejich výskyt postupně výrazně snížil, nikdy ale nezmizely úplně.

V následujících dvou tabulkách naleznete hlášené počty případů spalniček podle statistik WHO napříč zeměmi Evropy včetně ČR:

• Tabulka 1 ukazuje počty hlášených případů spalniček podle jednotlivých národních registrů v letech 1990 – 2012 (dřívější údaje nejsou na WHO k dispozici, údaje po r. 2013 již všechny země hlásí do databáze WHO). Prázdná políčka značí chybějící nebo nenahlášené údaje, příp. nulový počet, vyskytuje-li se prázdné políčko mezi číselnými údaji.

• Tabulka 2 ukazuje hlášené a potvrzené případy spalniček do databáze WHO. Jde o případy hlášené do systému WHO, údaje jsou neúplné, jednotlivé země je zasílají do registru postupně od r. 2000. Prázdná políčka značí chybějící nebo nenahlášené údaje, příp. nulový počet, vyskytuje-li se prázdné políčko mezi číselnými údaji.

Úmrtnost na spalničky

Zahájení očkování proti spalničkám mělo velmi výrazný vliv na jejich ústup. Výskyt spalniček se postupně snížil ještě více po zavedení dvoudávkového schématu očkování (více o vývoji očkování v ČR naleznete v článku Vývoj očkovacího kalendáře aneb “My jsme byli taky očkovaní!”).

Narozdíl od markantního vlivu očkování na snížení výskytu spalniček však mělo očkování jen malý vliv na snížení úmrtnosti. Ono okřídlené rčení “očkování zachránilo milióny životů” v případě očkování proti spalničkám v rozvinutých zemích včetně ČR tak docela neplatí. Ukazuje to následující graf, do kterého jsme zaznamenali zahájení očkování v ČR.

Snížení výskytu spalniček v populaci mělo zajisté vliv na snížení závažných komplikací, jako jsou závažné sekundární bakteriální infekce nebo encefalitidy. Po zahájení očkování došlo k poklesu úmrtnosti z velmi nízkého čísla na nulu. Přesto nepopiratelně zásadní vliv na snížení úmrtnosti na spalničky mělo něco úplně jiného, než je očkování.

Ptáte se, díky čemu poklesla úmrtnost na spalničky? Nejde jen o spalničky, úmrtnost v průběhu 20. století poklesla v rozvinutých zemích i na černý kašel, záškrt nebo i spálu, proti které se nikdy neočkovalo a k významnému snížení úmrtnosti došlo ještě před zavedením antibiotik. Při hodnocení vlivů na snížení úmrtnosti nebo vůbec výskytu infekčních onemocnění v rozvinutých zemích se totiž zapomíná na ty nejdůležitější podmínky: zásady hygieny, kanalizace, komfort bydlení, sociální zabezpečení, zákaz dětské práce a zdravá a vyvážená strava.

Ve společnosti, která nehladoví, dodržuje hygienické standardy a ve které je dostupná lékařská péče, vypadají infekční nemoci jinak, než v chudé a vyhladovělé Africe.

Přínosy očkování je vždy třeba brát s ohledem na další faktory, které měly na infekční onemocnení zásadní vliv. Nekompromisní zastánci povinného očkování a represí vůči nekompletně očkovaným dětem právě na tyto důležité faktory rádi zapomínají.

V této souvislosti si poslechněte velmi informačně přínosnou přednášku profesora Šeba z Akademie věd, kde on sám, přesto, že je velkým zastáncem očkování, uznává, jaký vliv mělo očkování v souvislosti s ostatními civilizačními faktory.