Vývoj očkovacího kalendáře aneb “My jsme byli taky očkovaní!”
Pokud jste někdy se svojí rodinou, kamarády, známými i cizími lidmi diskutovali o očkování a vyjádřili své pochyby či výhrady, určitě jste se setkali s tvrzením, že všichni jsme přeci byli očkovaní a nic se nám nestalo. V diskuzích s politiky se s tím setkáváme pravidelně.
Politici obhajující současný systém očkování zároveň jen málokdy s jistotou vědí, proti jakým nemocem se dnešní děti povinně očkují a proti čemu byli očkováni oni sami nebo starší generace. Proto jsme pro naše čtenáře i politiky připravili přehlednou tabulku očkovacího kalendáře od prabáb a pradědů až k dnešním dětem. Rozdíly jsou evidentní. Pokud chce někdo argumentovat na podporu bezpečnosti očkování tím, že on sám byl v dětství taky očkován a nic se mu nestalo, je třeba vedle dalších faktorů vzít v úvahu i rozdíly v očkovacím kalendáři.
Vývoj očkovacího kalendáře dětí do 2 let věku
Počátek povinné vakcinace v ČR sahá do roku 1919, kdy bylo uzákoněno povinné očkování proti pravým neštovicím ukončené na konci 70. let 20. století. Ve 40. letech se začalo očkovat proti záškrtu a na konci 50. let bylo zahájeno plošné očkování trojsložkovou vakcínou DTP proti záškrtu, tetanu a černému kašli spolu s živou vakcínou proti obrně (“na lžičku”).
Na začátku 50. let bylo zavedeno plošné očkování novorozenců proti tuberkulóze. Zrušeno bylo v roce 2010, od té doby je doporučeno pouze pro rizikové skupiny. Plošné očkování proti tuberkulóze bylo zrušeno i v mnoha dalších zemích, v Německu již v 80. letech. V USA se proti tuberkulóze nikdy neočkovalo a přesto tam došlo k ústupu tohoto onemocnění. Očkování vakcínou BCG proti tuberkulóze nebylo příliš účinné, byly časté nežádoucí účinky v podobě nehojícího se místa vpichu po jeho reaktivaci dalším očkováním a v případě nerozpoznaného imunodeficitu docházelo po tomto očkování i k úmrtím.
Následovalo postupné zbytňování očkovacího kalendáře v 80. – 90. letech. K jedné dávce očkování proti spalničkám zahájeného v roce 1969 přibyla v první polovině 80. let dávka druhá. Tak bylo zavedeno dvoudávkové schéma očkování proti spalničkám v batolecím věku. Druhá dávka není přeočkováním, má podchytit ty děti, které si po první dávce nevytvořily dostatečnou ochranu. První dávka se podávala kolem 15. měsíce a druhá 6 – 10 měsíců po dávce první. Toto očkovací schéma posléze přenesené na trojsložkovou vakcínu MMR zůstalo nezměněno až do roku 2018, kdy byla druhá dávka přesunuta do předškolního věku.
Spalničky jsou v současné době ožehavým tématem. Jak je to s návratem spalniček přes vysokou proočkovanost se dozvíte v našem článku Kdo roznáší spalničky? Očkování není tak účinné, jak si možná myslíte.
Ve druhé polovině 80. let se k očkování proti spalničkám přidalo i plošné očkování proti příušnicím a zarděnkám. V roce 1996 bylo zahájeno očkování trojsložkovou vakcínou MMR proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám zároveň. Původní českou vakcínu MMR vystřídala se zánikem její výroby v ČR před rokem 2010 vakcína Priorix výrobce GSK. Děti je možno očkovat na přání rodičů čtyřsložkovou vakcínou MMR+V s přidanou složkou proti planým neštovicím.
Určitě jste zaznamenali, že příušnice se rok co rok šíří proočkovanou dětskou i dospělou populací. Proč je očkování proti třem nemocem zároveň ve vakcíně MMR nevhodné se dozvíte v argumentaci k Petici za dobrovolné očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Petice je aktuální a můžete ji podepsat.
Na počátku 90. let se po rozdělení Československa z nejasného důvodu změnilo očkovací schéma pro vakcínu proti tetanu, záškrtu a černému kašli z původního 2+1 dávka (2 dávky základního očkování a 1 dávka přeočkování) na schéma 3+1, tedy jedna dávka očkování v kojeneckém věku přibyla. Toto schéma se po letech kritiky konečně změnilo zpět na 2+1 až v roce 2018.
Další velkou změnou prošel český očkovací kalendář v roce 2001, kdy byly do povinného očkování zavedeny vakcíny proti hemofilu influenzae b a žloutence typu B a zároveň bylo ukončeno očkování celobuněčnou vakcínou proti černému kašli, kterou nahradila vakcína tzv. acelulární (nebuněčná). V roce 2007 se začalo plošně očkovat hexavakcínou, šestisložkovou vakcínou proti tetanu, záškrtu, černému kašli, obrně, hemofilu influenzae b a žloutence typu B. Zavedením hexavakcíny bylo u nás ukončeno očkování živou vakcínou proti obrně.
Očkování kojenců proti žloutence typu B bylo v ČR zahájeno i přes to, že jeho plošné zavedení nebylo z odborného hlediska doporučeno. Při pohledu na očkovací kalendáře v ostatních zemích světa je zřejmé, že politika očkování vedla celosvětově k prosazení očkování kojenců nebo novorozenců proti žloutence typu B. Např. v USA, Polsku nebo Srbsku se proti žloutence typu B očkují novorozenci ještě v porodnici. V dospělém věku, kdy žloutenka skutečně hrozí, je ochrana navozená očkováním z raného dětství nejistá. Toto očkování je jedním z těch, které je právem velmi ostře kritizováno.
V roce 2010 začaly pojišťovny hradit očkování kojenců proti pneumokokům. Dětští lékaři začali toto pouze doporučené očkování nyní zdarma široce nabízet a proočkovanost pneumokokovými vakcínami v roce 2010 raketově stoupla až k 90 %. Předtím měly tyto vakcíny hrazeny jen indikované skupiny dětí nebo si za ně rodiče museli připlatit. Proočkovanost od té doby klesla až k dnešním odhadovaným 70 %.
Rodiče mohou ke stávajícímu očkovacímu kalendáři dítěti dopřát i další vakcíny na vlastní náklady nebo s příspěvkem od pojišťovny. Někteří pediatři rodičům doporučují očkování proti rotavirům, proočkovanost kojenců se po roce 2010 drží na 15 %. Dalšími vakcínami pro kojence a batolata jsou vakcíny proti různým typům meningokoka, klíšťové encefalitidě, žloutence typu A, chřipce nebo planým neštovicím.
Většina lidí nemá ponětí, proti čemu se děti v ČR povinně očkují
Výrobce vakcín GSK (GlaxoSmithKline), který dodává na náš trh hexavakcínu Infanrix hexa a Priorix, si v roce 2016 nechal vypracovat průzkum, jaké jsou postoje Čechů k očkování. Co ukázaly výsledky? Že lidé schvalují povinné očkování, ale vůbec netuší, proti čemu vlastně je. Zdá se vám to nelogické? Je to realita a je to přesně ona chronická neinformovanost o očkování, která jde od lékařů přes veřejnost až k politikům.
Výsledky průzkumu ukázaly, že z 3 324 respondentů dokázalo vyjmenovat všech 9 onemocnění, proti kterým se dnes děti povinně očkují, pouhé jedno procento. Pravděpodobné vysvětlení leží podle našeho názoru právě v systému povinného očkování, ve kterém lidé plně odevzdávají odpovědnost za svá rozhodnutí do rukou státu, potažmo dětských lékařů. Všichni jsme přeci byli očkovaní, ne?
Obrovská podhlášenost nežádoucích účinků vakcín
Lidé mají nejen malé povědomí o tom, proti čemu se vlastně očkuje, ale často také vůbec netuší, jaké nežádoucí účinky mohou po očkování nastat. To, že velké části lidí a dětí očkování neublížilo, neříká vůbec nic o tom, že část dětí může očkování vážně poškodit a zanechat u nich i trvalé následky.
Málokdo si před očkováním přečte příbalové letáky k vakcínám, kde je část možných nežádoucích reakcí uvedena. Dokazuje to i naše anketa, na kterou odpovědělo již téměř 600 respondentů. Více než 90 % z nich uvedlo, že před očkováním žádný příbalový leták k prostudování od lékaře nedostalo. Lékaři své pacienty před očkováním o nežádoucích účincích informují jen velmi zřídka a nakolik jsou informováni oni sami, není jasné. Anketa je na našem webu stále aktivní a můžete se do ní zapojit i vy.
V tom se odráží i velmi nízká hlášenost nežádoucích účinků vakcín. Pokud si ani rodič, ani lékař zdravotní problémy u dítěte v časové souvislosti s očkováním nespojí, nikdo pak ani očkování nebude podezírat jako velmi pravděpodobnou příčinu. Bagatelizací nežádoucích reakcí u dítěte po očkování může dojít následnými dávkami očkování k prohloubení zdravotních potíží i k trvalému poškození zdraví. Individuální snížená tolerance vakcín by včasným rozpoznáním nemusela vést k situacím, kdy je dítě očkováno i přes narušený zdravotní stav, protože lékař i rodiče jsou tlačeni do splnění přesně stanoveného očkovacího kalendáře kvůli vysokým pokutám za nesplnění povinnosti.
Závěr
Snášenlivost očkování ovlivňuje mnoho faktorů. Jak na straně dítěte (genetické predispozice, vlivy z těhotenství a porodu, vystavení antibiotikům apod.), prostředí, ve kterém dítě vyrůstá (stresové faktory, emoční klima v rodině, zátěž toxickými látkami apod.), tak na straně aplikovaných vakcín (jaké vakcíny, v jakém věku, jaké množství, jaké je jejich složení a kontaminace). Každé dítě je jiné a jedinečné a měřit všem stejným metrem, tedy aplikovat všem stejné vakcíny a očekávat stejné výsledky, jednoduše neobstojí. Tváří v tvář rostoucímu počtu vakcín a jedinečnosti lidských bytostí s individuální snášenlivostí vakcín pak neobstojí ani fráze My jsme byli taky očkovaní a nic se nám nestalo!
Chcete patřit mezi informované rodiče? Čtěte příbalové letáky k vakcínám ještě před očkováním! Čtěte 10 bodů informovaného očkování.
Odkazy:
Chcete s námi zůstat ve spojení? Přihlašte se k odběru novinek.
